čtenářko, nad vaším příspěvkem se mi okamžitě vybavila jedna věc a to předávání vzorců chování v rodině. Zarazilo mne, že říkáte, že muži jsou takoví, protože i otec byl takový, tchán je takový... To VY jste si vybrala za manžela muže, který je obrazem vašeho otce a trpěla jste ten model proto, že jste ho považovala za normální (vždyť jako dítě jste to přece viděla u svých rodičů, že tak se to dělá, ta hra na mámu a tátu)
Můj dědeček takový nebyl, můj otec ani tchán takoví nejsou a můj muž už vůbec ne. Znám jediného muže ve svém okolí, který se blíží titulu "hovado" a s tím bude jak znám tu ženu udělán rychlý proces - pochopila, že to není muž, se kterým by chtěla mít dítě. Je fakt, že Monty ten čas na to poznat svého muže neměla, tak je teĎ možná nemile překvapená. Nevím, jak jste na tom byli vy.

Můj otec mi vždycky říkal, že než budu s nějakým chlapem spát, musím ho vidět v divadle, na horách nebo na vodě, mezi dětmi a opilého a dýl jak dvě hodiny denně a pak že poznám, jaký je, protože jsou to rozdílná extrémní prostředí a pozice a tak dobře se přetvařovat nikdo neumí. A měl pravdu.