Tak věcné poznámky. :o)

1) Řešit to jinak OPRAVDU nešlo. Můj právník není blbec a ex manžel se na ničem dohadovat nechtěl. Dokonce tvrdil, že "až se na mě ten můj vykašle, bude se o to dítě starat". K čemuž měl jako alkoholik ty nejlepší předpoklady. :o) Dalo mi dost práce ho dostat k notáři kvůli majetkovému vypořádání a k samotnému rozvodu.

2) Mezi "chtít" a "očekávat" je velký rozdíl. Asi jsem se nenaučila od někoho něco CHTÍT a už vůbec ne VYMÁHAT. Jen jsem OČEKÁVALA, že náš společný život bude jiný. Netvrdím, že si kvůli tomu přepižlám žíly nebo budu doma plakat do polštáře. :o)

3) Mimochodem ani nechci trávit s manželem nějaké romantické chvilky ve dvou, tohle mi fakt nechybí. Tím sdílením jsem měla na mysli něco jiného. Sdílení společně prožité ZÁBAVY, těšilo by mne, kdyby měl potřebu se mnou někam jít - nečekám, že tam bude tokat a ani to nechci. Nemusíme pak ani dlouze tlachat o filmu nebo výstavě, na které jsme byli; pro mne je důležité tam být, ne o tom mluvit. Třeba je to malichernost, určitě se bez toho obejdu, ale byla bych raději, kdyby to bylo jinak.

4) Je mi to líto, ale těžko se můžu ubránit tomu, aby moje články nepůsobily "profesionálně" (tím myslím řemeslo bez "duše", dejme tomu), když takových let píšu na kšeft. Řekněme, že se snažím. :o)