Monty, čteš Ty vůbec, co tady lidi píšou??? Já přece neříkala, abys přesvědčovala /nebo nepřesvědčovala/ lidi /manžela/ že jsi nebo nejsi příliš „ženská“, předpokládám, že právě to, že nejsi moc „ženská“ (což je tedy jen Tvůj názor) se mu na Tobě líbilo a proto Tě chtěl. A opět – to, že vidíš „ženskou“ jako doma poletující ženušku zalévající květenu, čtoucí Collinsovou a vystřihující cosi – tohle jsi vzala kde? Nezlob se, ale Ty máš asi vážně značně posunutý náhled na svět… A na ženy jako takové. Mám pocit, že to si myslíš Ty a lidé okolo Tebe, že to takhle funguje (že jsou ženy „puťky) – myslím tím intelektuály, kteří /mimo jiné/ toho mají mraky přečtené a mají třeba obrovské znalosti, ale o obyčejném životě vědí s prominutím kulový. A nezačínej o tom, že jsi se od 14 let živila sama, prosím.

Víš jaká je dle mě „normální“ ženská? Ta která dělá práci která ji baví a vydělá při tom peníze, umí se sama o sebe postarat, může (ale taky nemusí) žít s chlapem který teda rozhodně neleží na pohovce a neobskládává se pivama, ale dělají co je baví – ať už spolu chodí ven, nebo koukají doma na filmy nebo jánevímcojebaví. Taky ženská, která si poradí s problémem typu někdo z rodiny onemocněl, někdo z kamarádů nemá kde bydlet, někdo je prostě v rejži – tak mu pomůže. Taky ženská, která nebrání svýmu chlapovi jít na pivo, protože na něj jde taky (lhostejno zdali s exmilencem či kamarádkou), pokud ji to baví, klidně může malovat, nebo plést – ale taky sportovat, nebo bůhvíco… A taky ženská, která klíďo jede pod širák nebo na chatu kde není voda a nezblázní se z toho, ale která taky občas ukáže že je krásná (třeba tím že se oblíkne, nebo namaluje). Neobstojí u mě argument, že nejsi krásná Monty… JSI – jenom to nevidíš a blbě se podceňuješ…

Ad ex manžel – opět tvrdím, že se to dalo řešit jinak. Pokud jste se domluvili na rozvodu a na majetkovém vyrovnání, jistě by to šlo. Ale beru to, to bylo Tvoje rozhodnutí…

A CHTÍT a OČEKÁVAT… to je to... Ty pořád ve strachu, aby si někdo náhodou nemyslel, že TY něco sama nezvládneš, nepožádáš o „pomoc“ nebo o cokoli… Jenže ve vztahu dvou lidí, jde právě o to, že se o ně můžeš opřít když je ti blbě… Stejně tak jako oni o Tebe!