Je to jak píšeš. Ty starší holky měly 9,5 a 8 když se nám teď v lednu narodila Barborka. Můsím dodat, že až ta poslední byla skutečně plánovaná (žádná nehoda!), což ovšem neznamená, že ty první dvě jsou nechtěné!

Takže, já mám 36, manželka o rok a něco méně (mému bratrovi se loni narodil první syn ve 41 letech, takže nikdy není pozdě ). Marcela sice říkala, že na ten porod už neměla tolik sil, jako před lety, ale zvládla to (dle mého soudu) velice dobře. Byl jsem u všech porodů a vážně před svou ženou smekám!

No, momentálně má Barborka čtyři měsíce a dělá nám velkou radost. Ty starší už se osamostatňují, ale ta malá bude ještě dlouho závislá... Samozřejmě, že Marcela toho má dost. Musí obstarat miminko a zároveň dohlédnout na povinnosti (škola, kroužky a ostatní potřeby) těch starších. Je utahaná, ale dle vlastních slov opravdu šťastná. Dlouhá léta říkala, že na další dítě se už necítí. Pak to na ni přišlo, skočili jsme na to a byla Barborka. A dnes říká, že si vůbec nedovede představit, že bychom Barborku neměli... Tož tak...

Jo, a holky (ty starší) jsou velké chůvy. Ne, že by mamince se vším pomáhaly a přestaly zlobit. To tedy ani náhodou... Ale Barborku mají rády a myslím, že nežárlí. Ani nemají důvod. Marcela je vždycky k maní pro všechny... Nevím, jak to dělá... Hm, je prostě DOKONALÁ. Teda v mých očích určitě!