Já kdybych mohla vrátit čas, tak bych do toho šla hned. Já jsem o tom uvažovala, když bylo dětem 4 a 2, nakonec jsem po dalším roce nastoupila zpět do práce a tak nějak jsme najeli na takový režim, že jsme trochu zpohodlněli. Zpočátku to bylo fajn a pak se mi začalo líbit, že jsem jako dobrá, že i nosím domů peníze a takový ty blbiny, jenomže teď už tak víc než rok mám pocit, že mi něco dost chybí a představa, že až do "důchodu" :-D budeme mít takhle "snadný život" je taky takový divný... Ale, když budu hodně upřímná, tak dítě bych brala hned, ale strašně se bojím jít do dalšího těhotenství a porodu, furt se mi v hlavě míhá, co by se mohlo stát, když už jsem ta "stará matka". Obě předchozí těhotenství i porody byly v pohodě a vůbec jsem si nepřipouštěla, že by mohl být nějaký problém, ale teď mám hrůzu, že se třeba něco pokazí. Tady už na sobě pozoruju, že jsem zestárla :-(. Takže jestli o tom uvažuješ, tak bych to zkusila hned. Pak už možná budeš jako já. Člověk pak už nemá tu odvahu co dřív a moc do všeho zapojuje rozum a ten je mi teď asi spíš na škodu :-D. Ale nevím, třeba se odhodlám. Určitě by to bylo fajn, ale nechala jsem si utéct asi tu správnější chvíli :-D. Nicméně obě moje děti do mě hučí, že by chtěli malýho bráchu nebo ségru, tak ti mi to zase zjednodušují. Malé děti znají od mýho bráchy - ti mají 2 a půl roku, takže i mají představu a snad by pak nebyly rozčarované, že malý sourozenec hned nebude akční :-D a hned parťák.