ptala jsem se tě záměrně, protože jsem z nějakých předchozích diskusí nabyla dojmu, že jsi studovala nějakou sociální vědu (a dokonce jí učíš nebo jsi učila) a zajímala mě tvá odpověď. Ale trošku jsi mě v té odpovědi zklamala, musím přiznat. Je samozřejmě snadné říct - a proč ty neděláš uklízečku (to je ovšem trošku demagogická odpověď, že) nebo že každý by měl umět uklízet, ale je to totéž jako když řekneš, že každý by měl umět anglicky. Já třeba uklízet neumím a klidně se k tomu přiznám. Někdo se anglicky nenaučí nikdy, někdo snadno, někdo nenávidí vaření, pro někoho je to tvůrčí činnost. Já se mohu naučit nedělat bordel, ale nemohu se naučit rychle a efektivně uklízet, vždycky to pro mě bude paradoxně mnohem složitější než se třeba naučit cizí jazyk - k jakékoli činnosti jsou potřeba určité vlastnosti, které mi v případě úklidu zřejmě chybí, třeba určitý druh trpělivosti, systematičnosti, zručnosti, atd. To, že něco musíš dělat a děláš, přece neznamená, že ti to jde a děláš to dobře. Ostatně to podle mě platí pro jakoukoli lidskou činnost. Zajímavé je to, co píšeš o mužích. Jestli by můj muž dělal "hospodyni" nevím, ale určitě by mu to šlo mnohem lépe než třeba mně (můj syn je v uklízení také daleko systematičtější než moje dcera). Trošku paradoxní mi ovšem nakonec připadá, že ty a další diskutérky, které se evidentně nejvíc zajímáte o strukturu společnosti a jste svým způsobem "nejrovnostářštější" (to je konstatování, nikoli útok), nakonec "strkáte" paní na úklid na společenském žebříčku daleko níž, než my, které je využíváme. P.S. Já si sice vůbec nemyslím, že nás paní na úklid miluje, ale když přišla, tak mi rovnou sama řekla, že uklízí jen u lidí, kteří se jí líbí...