Jj a co zakázat všechno? Vy nemáte žádný neduh? Vy jste nikdy nepila, nikdy nekouřila, nikdy neměla okno? Nikdo z Vašich blízkých? Tomu se ale opravdu těžko věří. I když ... s jedním panem dokonalým, jsem deset let žila, co byl přesvědčen, že NIKDY neudělal žádnou chybu a tak má právo jiným řídit život.
Ale jinak máte pravdu ... jsem za, aby se nekouřilo v rest. Nesnáším, když mi smrdí věci. A venku? Každého věc, když tím neotravuje život jiným. A venku nepiju, jsem kredenčák ... ;-)
A problém mám podle Vás. A neomlouvám se.
Nejsem abstinent. Nikdy jsem nebyla. Co jsem ochutnala alkohol, piju. A to je od nějakých 15 let.
Pokaždé mi chutnal - pivo, víno, ferňoušek s tondou.
A pila jsem, když jsem chtěla a ne když jsem musela. V tom vidím velký rozdíl. Nemám potřebu pít, ale chuť a to někdy denně a jindy jednou za tři měsíce. A od třicítky většinou víno, ale to jsem tu už psala.
Je to jako se sexem. Jindy bych mohla denně a jindy to nemám dva tři měsíce. A na tom nic divného není?
Alkoholik je ten, kdo svoje problémy nevidí, neřeší a zapíjí je a ráno se budí s pocitem potřeby se napít. Alkohol schovává a tvrdí, že problém s pitím nemá.
Nedělám ani jedno. Ráno mám potřebu pít vodu s citronem, nasnídat se a dát si kávu.
NIKDY jsem si nemusela ráno dát sklenku na vyrovnání.
Netřepu se. Tak potom pořád nechápu útoky těch, co tu neví, o čem mluví. Bavím se pořád jen a jen o tom, že alkohol konzumuju, nejsem abstinent. Chodím do zaměstnání, kde se vyžaduje pozornost, nikdy jsem nepřišla opilá a nikdy jsem v práci nepila. Jezdím autem, pokud vím, že pojedu, nepiju, i když bych třeba mohla. Sedím ve společnosti, vím, že budu rozvážet a piju nealko. A NEVADÍ MI TO A NEJSEM NERVÓZNÍ. BAVÍM SE POZOROVÁNÍM JINÝCH.
Nemám alkohol jako berli k vyřešení problémů, ale pouze k relaxaci.
Alkoholiky jsem zažila, a taky vím, jak to začalo. A bohužel i skončilo.
A budu se hájit o 106. Nejsem jako moje teta, strýc a další strýc. A ba co víc, pokud vedle sebe mám člověka, co je namol, nepiju, v momentě přestanu.
Prostě budu nadále tvrdit, že mám svoje užívání alkoholu pod kontrolou. A klidně se ozvu za měsíc dva ... rok, pět a bude to samé, protože to tak je už 25 let.
Ani v dobách, kdy se na mě hrnula jedna životní katastrofa za druhou, jsem nebývala namol. Neměla jsem potřebu být opilá, abych neviděla, co se kolem mě děje.
Věděla jsem, co chci a co ne. A vím to dnes a budu vědět dál. Jsem totiž dost tvrdohlavá a co rozhodně nikdy nedopustím, aby si na mě někdo ukazoval prstem. UŽ NIKDY. Nejsem žádná chudinka, zvládla jsem mnohé a nehodlám v tom přestat.
A nějaké moralizování, že něco dělám špatně a že mám problém ... jde mimo mne. Tady reaguju jen proto, že se mi nelíbí názor těch, co tvrdí, že pokud ženská pije i denně a přitom dokáže nepít, když je těhotná, kojící, pracující, že je hned alkoholička.
Maminy tady se doznaly, že pijí. Některé víc, jiné míň. A hned je tu houf supů, co jsou ti dokonalí a NIKDY by to neudělali a NECHÁPOU, jak může máma na mateřské pít.
Lucie šla s kůží na trh. I ona je silná žena, když vidí problém. Okna jsou mrcha a pokud se stupňují, je to už na zamyšlenou. Nicméně i já jsem psala, že musí zjistit, co ji k tomu vede a ne se léčit na chlast.
Já svoje problémy chlastem neřeším. Vlastně snad nikdy. Spíš to bývalo až po ... až jsem danou věc dořešila a potřebovala se vymanit ze stresového sevření, kdy panty bolí tak, že se nedá ani žvýkat.