To se Ti, Jiřko, vůbec nedivím, že jsi po takových hrozných zkušenostech abstinent. Mám pocit, že to je to nejlepší, co člověk v takové situaci může udělat. My máme v rodině dva abstinenty - jeden z přesvědčení (prostě je mu/jí to protivné) a jeden z vážných zdravotních důvodů (konzumace alkoholu by ho/ji mohla ohrozit na životě). Mám díky tomu možnost sledovat zajímavé reakce okolí a často se mi ty reakce nelíbí. Ty blbé poznámky... Paradoxně víc problémů měla ta příbuzná / ten příbuzný, co pít nemůže. Už několikrát se jí / mu stalo, že jí / mu někdo něco nalil do pití.
Já beru abstinenci jako osobní rozhodnutí každého člověka, když někdo nechce pít, ať tedy nepije. Když jdu s někým do hospody, tak je mi srdečně jedno, jestli si tam objedná pivo, víno, limonádu nebo třeba mlíko, hlavní je, když se tam spolu budeme dobře bavit. Nanejvýš se ze zvědavosti zeptám, proč ten člověk nepije. Když někdo nepije a nevnucuje mi to, tak nechápu, proč by mě jeho nepití mělo obtěžovat. Obtěžuje mě, pokud se někdo ožere a pak je třeba agresivní (slovně i jinak).