Nesmíte si zoufat ... musíte věřit ... komu, když ne sobě???
Nepodlehnete, pokud to v hloubi sebe cítíte, tak ne.
Pokud jde o mne, já si věřím a mám se ráda, i když občas ujedu a udělám věci, které se s tou slušnou a uzavřenou Evou vůůůbec neshodují. Jen lidé mi blízcí vědí, že je tu i jiná Eva, ta, která to umí na večírcích rozparádit, která se umí smát ... lidi bavit. Ale je to o tom, že k tomu, aby se druhá Eva bavila, potřebuje víno, tanec, zpěv a sex. To jediné dává zapomenout na stres, ve kterém žiji už několik let.
A čím jsem starší, tím se prodlužují intervaly draní se napovrch té druhé Evy. A alkoholem a tančením a zpíváním mi to až tak neva. V dnešní době mne spíš trápí absence citů a s tím spojené ANS. Kdysi jsem to musela mít denně ... letos ... hahaha 14x. A tak je to i s tím mým pitím. Kdysi pátek co pátek a teď ... jen když chci. Proto i ty měsíční prodlevy. A proto vím, že jednou nebudu pít vůbec. Prostě nebude žádný důvod nacházet ve víně pravdu, protože už budu všechno znát a vědět, co mi život přinesl.
Moje babička říkala, že každej si musí to svoje vypít. Někomu stačí jednou, jinej neví, kdy přestat, ale jednou skončí všichni. Měla pravdu. Můj otec měl kdysi ke sklence velice blízko a dnes ... Nedělá mu to dobře a tak nepije. A ani pivo po obědě.
Ovšem ... šedesátku oslavil ve velkém stylu a však mu taky bylo dva dny zle. A tak nějak dopadnu i já.