Gertrud, ale ono hraní si je a bylo původně určené k přežití, tím že děti napodobují, tím se vlastně učí. Holčičky s panenkami poté to praktikovaly na miminkách, kluci třeba auta, je to naprosto přirozená vlastnost a není potřeba jí nijak řídit, tudíž mé děti nemají potřebu mě tam mít. jasně budou chtít si jít pouštět draka, vyrobit dům apod. samozřejmě s nimi půjdu, ale jen protože to samy nedokážou, ale později, až jim domeček udělám (nebo něco jiného) se musí naučit vystačit si samy a věř mi, kdybych neměla tu zkušenost, tak jsem na tom stejně jako ty. Pro děti bych dýchala, ale musela jsem se naučit být aspoň trochu sobecká (i na doporučení mé doktorky), jinak bych se zbláznila. Ono něco jiného je věnovat se mimču a něco jiného vzteklé 3leťačce, která odmítá cokoliv dělat sama (neříkám, že jsou takové všechny). Ony ty děti nejsou hloupé a rychle se naučí, že některé mámy jsou měkké a udělají všechno za ně. Tak jsem dopadla třeba já u starší dcery, řev,když se měla oblíka, svlíkat sama, když jsem nemohla hned jít a hrát si s ní - já na prášky nestíhala jsem nic, do toho druhé mimčo řvalo, a co teď , jak dlouho to zvládneš.... A když jsem se svěřila doktorce, tak se mě zeptala, proč to všechno děláte a já chci být dobrá matka a věnovat se dítěti a ona je to opravdu nutné?...Chtěla mi jen naznačit, že se mnou dítě mává a manipuluje . A já si uvědomila o pár dní později u takové hlouposti. Učila jsem dceru dělat mašličky na nějakém oblečku od panenky, dcera naštvaná, nešlo jí to (ani se nějak nesnažila), tak jsem rezignovala s tím, že asi není zralá atd... Vždy když potřebovala tak jsem jí to zavázala až jsem nemohla (nevím už co jsem dělala), nejdříve se rozčilila a hádej co, zavázala si to ze vzteku sama a uměla to!!! Tak jsem přitvrdila ve všem, ano budu tu když potřebuješ, ale mám i svou práci a ano i své koníčky, kterým se budu věnovat. nebylo to lehké, ale zvládly jsme to. Takže za mě, vyrobím udělám zahraju si, ale hraní si s hračkami je dětská činnosti a té se prostě věnovat nemusím a tudíž ani nebudu, možná to zní krutě, ale dcera se tím stala samostatnější a i hravější...V mém případě přemíra péče byla fakt na škodu, ale nezlobím se na tebe, že to nechápeš. (omlouvám se za elaborát)