Z mého pohledu je velký rozdíl, dostat dárek za vysvědčení a obdarovat děti u příležitosti ukončení školního roku. Já jako malá byla typická jedničkářka, které se téměř zhroutil svět, když na gymplu dostala na vysvědčení první dvojku. Za samé jedničky jsem vždycky dostávala dárek, ale nikdy jsem neslyšela něco ve stylu "podívej, kolik ses toho za ten rok naučila, jaký jsi udělala pokrok..." Chybělo mi to. Ne že bych to uměla tehdy definovat, ale za vším byl jen ten výsledek (je jedno jak dosažený), ta známka. S mými dětmi vždy v pololetí, na konci školního roku, ale taky na jeho začátku chodíme do oblíbené pizzerie. Jistěže mám z pěkného vysvědčení radost, ale nijak to moc nekomentuju, spíš si u večeře povídáme o tom, kolik se toho naučili, co "vybojovali", vzpomeneme na věci, ze kterých děti měly radost (možnost psát perem místo tužkou, první kotrmelec ve vodě na školním plavání, okamžik pochopení principu dělení se zbytkem:)...), připomenem to, jak se třeba naučily samy jezdit ze školy, kolik kamarádů získali a kolik problémů se jim podařilo ustát. Mám pocit, že se to tak dětem líbí a zatím nám nevyčetly, že někteří spolužáci dostali třeba nové lego nebo kolo.