Uveřejněno před časem v ČT 24.
Význam očkování
Ještě na začátku 20. století více než 50 procent úmrtí zapříčinily infekce. Některé z tehdy významných nemocí dnes už takřka neznáme. Propukaly epidemie moru, pravých neštovic, cholery, záškrtu, dětské přenosné obrny a mnoha dalších nemocí, pro které ještě neexistovala přesná diagnostika. Již ve druhé polovině století však byly masově zaváděny očkovací programy. Československo platilo v tomto směru za vzor pro ostatní země.

Společnost v elektronickém věku, kdy kdokoli může na internetu publikovat prakticky cokoli, naslouchá i nejrůznějším samozvaným odborníkům. Očkující lékaři se snaží dezinformace vyvracet, ale jejich osvěta bohužel nemá stejný dosah jako hlas odpůrců očkování.

„V České republice dlouhodobě chybí podpora státu lékařům, kteří provádějí vakcinaci. Neexistují oficiální komunikační manuály, jak vysvětlit rodičům, kteří odmítají dát očkovat své dítě, jakému riziku vystavují své potomky, celou rodinu a blízké osoby, které ze zdravotních důvodů nemohou být očkovány. Chybí nám oficiální prohlášení o kolektivní imunitě a na druhé straně také zákon, který by zakotvil odškodnění pro děti, u nichž došlo k velmi vzácnému poškození zdravotního stavu vakcinací,“ zdůrazňuje Šebková.

Kdo může za nedůvěru vůči očkování
Češi a Češky podle vlastních slov čerpají informace o očkování nejčastěji (v 63 procentech) od svých praktických lékařů. Téměř polovina (44 procent) využívá také internet. Na něm lze v dnešní době nalézt i řadu polopravd a mýtů o očkování, i když existují samozřejmě i důvěryhodné lifestylové servery či weby zaměřené na zdraví a rodičovství. Lidé si naštěstí stále uvědomují obrovský rozdíl v důvěryhodnosti zdrojů.