Záleží mi na něm hodně. Jen mě štve, že mu nevidím do hlavy, abych viděla, jestli ji má tak moc rád nebo RÁD... když mám občas ten svůj "záchvat", říká, že je se mnou a né s ní, tak co řeším. Je fakt, že se ani moc nevídají - ale spíš jde o okolnosti, než že by nechtěli. Jinak co se partnera týká, je skvělej... hodnej, milej, umí udělat legraci, ale zároveň spolehlivej, zodpovědnej a doma pomáhá na dnešní poměry opravdu hodně (fuj pomáhá - děláme věci doma tak nějak spolu). A tahle kamarádka... nevím no. Vím, že ji znal dřív než mě, a že kvůli mýmu blbýmu pocitu nebude mazat ze života lidi, který má rád, ale prostě :( Ona je VŽDYCKY perfektně upravená, milá, vtipná... s trochou závisti musím uznat, že je hodně podobný typ - postavou - jako já, jen má místo košíčká A tak C a tak je dle mýho mnohem atraktivnější.... plně se jí může se vším svěřit a ona mu.... a i když mě se svěří má hodně dobrá kamarádka (kterou přítel může nebo nemusí znát), vždy řeknu i jemu, co ji trápí. Ovšem když se kamarádka vypovídává parnterovi, mě to neřekne... protože ji neznám a navíc "zrovna tohle je dost osobní"... Jako by věci mých kamarádek osobní nebyly... a i když jsme měli asi před rokem a půl takovou krizi (opět žárlivá scéna a opět kvůli kamarádce) a vypadlo ze mě něco jako - ona nebo já - bylo mi řečeno, že ho mrzí, že ho stavím do pozice vybrat si mezi partnerkou a kamarádkou, ale že pokud bych na tom trvala..... nezničí si s ní vztah jen kvůli mě :( vím, že jsem to neměla vypouštět z pusy, ale mrzí mě, že by JÍ dal přednost přede mnou, kdybych na tom chtěla trvat. Což samo je kravina, taky bych se s ním asi rozešla, kdyby chtěl, abych se přestala stýkat se svýma kamarádama... ale prostě... je tady pořád to ALE... že i když je to kamarádka, má podle mě daleko víc privilegií než já... nebo mám aspoň takovej pocit, přibarvenej žárlivostí. To je to nejhorší, že nevím, kdy přeháním a kdy ne :(