No, když to vemu z tvýho pohledu, žárlila bych stejně, to je nějak přirozené.
A když to vemu z pohledu přítele...také jsem měla kdysi takového kamaráda, mohla jsem mu říci opravdu vše i to , co svému partnerovi ne a zároveň jsme spolu mluvili pořád tak, jakobychom flirtovali a přitom mezi námi k ničemu nedošlo. Tedy jednou ano, ale to bylo ještě předtím, než jsem se poznala s nynějším partnerem - od té doby ani ťuk, přitom to mezi námi jiskřilo až to bylo určitě vidět. Ale nikdy mne nenapadlo partnera opustit nebo vůbec o tom přemýšlet. Byl to prostě jen "jiný" kamarád. Momentálě už nejsme v kontaktu pár let a přesto si ráda na něj zavzpomínám, mám ho spojeného se svým "mládím" něčím "prvním" a hezkým, takže na takové věci se nazapomíná.
Ano chyba byla mu lézt do pošty, protože sis ublížila jen sama sobě a vše pro sebe jen zhoršila. Spíš sis měla s ním promluvit, že víš, že žárlíš, ale že ti určité věci vadí a chceš aby o tom věděl a třeba se jim vyhýbal - třeba ti vykládat, kde všude byli apod. POkud mu důvěřuješ, nechtěj kolem toho vztahu nic vědět, nebo jen to, že se sejdou a holt se s tím nějak smířit. Je ale jasné, že štvát tě to bude pořád a je jen na tobě, kam to necháš až přerůst.
Držím palečky