Tak s tím bojuju také pořád - dcerky - 4,5 roku a 2 roky. U nás je to ale naopak, spíš by vše odnášela ta starší, když si menší "postaví hlavu".
Ale na to odcházení bez malého si dej pozor, aby si nemyslel, že když máš mimi, že ti na něm už tolik nezáleží a že ho někde necháš. Mohl by ztratit svoji jistotu, že ho máš ráda a že bys ho nedala za nic na světě a mohl by začít o to víc žárlit a dělat naschvály.
Já to zatím řeším způsobem soutěží - schválně, kdo bude dřív oblečený? Tak víš co, ty si oblékni sám tričko, to ti jde moc hezky a já ti pak pomůžu s kalhotami, ty jdou oblékat těžko a mohly by tě zlobit. Nebo když se budeš oblékat pomalu, nestihneme vzít z garáže odrážedlo a nebo pozitivně nalákat - půjdeme na procházku, co myslíš, bude tam zase ten pejsek co na něj vždycky máváš, stihnem ho tam? Nebo až se oblékneš, pomůžeš mi vzít lahvičku, hračku,.....když už si tak velká/ký a šikovná/ný? Většinou to zabere.... ale univerzální recept asi neexistuje, každé dítko je jiné.