Ahoj Gajko. Já knihu teprve dočítám, a to tak přerušovaně, že už si úplně nevzpomínám, co bylo na začátku... Ale mám dojem, že se tam buď podobná situace řešila nebo se řešila někde tady v diskusi.
Hádám, že s přístupem podle RaR teprve začínáš...? Není potom reakce syna důsledkem toho, že si teprve zvyká na tento způsob komunikace? O tom tam přece psali, že nelze čekat pozitivní výsledky hned, zvláště ne u dětí, které byly dosud zvyklé na něco jiného. Souhlasím s tebou, že domýšlet a usměrňovat přirozené důsledky je docela oříšek.
Řekla bych, že "mně vadí, že to tady leží, a chci, abys to uklidil", není přirozený důsledek, ale spíš pokračování v komunikaci stále ještě v duchu RaR, snad jen místo "chci" by možná bylo lepší použít "bylo by dobré" a doplnit důvod. Nevím, třeba "všichni po sobě uklízíme, kdybychom to nedělali, brodili bychom se tady svými svršky a neměli si ani kde hrát" nebo tak něco. Přirozené důsledky jsou místo trestu v situaci, kdy někdo udělal něco špatného nebo neudělal, co udělat měl, a je třeba to dát dopořádku. Ta tvoje situace mi spíš připadá jako pokračování v kladení oprávněných požadavků. Teprve po vyčerpání komunikačních prostředků (popis, informace, já-výroky, výběr,...) bych přikročila k těm přirozeným důsledkům... Co třeba nechat tam tu bundu ležet, dělat si svou práci, a až přijde, že něco potřebuje, říct "nemůžu, mám tady takovou a takovou práci, a až ji udělám, budu muset ještě nějak řešit tu bundu..."? Nebo může bundu postihnout nějaká nehoda (někdo na ni šlápne a ušpiní ji), takže kluk bude chtít jít na hřiště, ale bohužel, bundu je třeba vyprat a do té doby bude muset zůstat doma... Nebo bundu či jiné věci, které si neuklidí, schovat a nahradit jinými, méně pěknými, malými, holčičími... Pokud to s neuklizenou bundou pořád nějak souvisí a pomůže mu to pochopit, že uklízet se musí, je to pořád přirozený důsledek a ne trest. Taky asi záleží, jestli těmi důsledky budeš "vyhrožovat" nebo je skutečně necháš, aby se staly. Myslím, že to druhé by bylo efektivnější - přestat mluvit a začít jednat. Více se učíme tím, co prožijeme, než tím, co slyšíme .