Libiku, dokazu si tipnout, ze chlapa by to moc nerozhodilo, oni preci jenom mysli vic pragmaticky a jsou pro ne dulezitejsi realne duvody, nez pocity. Urcite si rozumove daleko vice uvedomi, ze to zatim byl jen shluk bunek a ne dite. Ale tvrdim, ze u zen je to trochu jine, protoze ty obecne jsou citove vice zamerene a v te dobe uz funguji tehu hormony. Ja osobne jsem taky nechapala, proc z toho ty zenske delaji takove drama, kdyz potrati ve 2. mesici a rikala jsem si, co maji delat ty chudinky, ktere o dite prijdou daleko pozdeji, kdyz uz to je dite. Rikala jsem si to do doby, nez jsem to zazila na vlastni kuzi. V noci jsem se poloprobudila a slysela hlas "tak ja jdu, odchazim, loucim se" a citila jsem neskutecny pocit jakehosi konce. Proste to neumim popsat a ani nevim jestli jsem vic spala ci bdela. O vliv teto udalosti na moji psychiku nemusim vic psat. A partner mi oporou nebyl, ani jsem se s nim o tom nemohla bavit, jednou jsem mu to rekla, on rekl, ze to je blby a tim to haslo. Daleko vic mi pomohlo, ze jsem se sesla s kamaradkou co si tim take prosla a pokecaly jsme si o tom, jak jsme to nesly.