Můj osobní čistě subjektivní pocit je ten, že to VĚTŠINOU prožívají ženy, muži tolik ne.
Asi jsem napůl chlap, ale být několik let na nervy z toho, že bych potratila shluk buněk, to fakt ne. Podle mě je velký rozdíl mezi potratem v době, kdy už ten tvor vypadá jako člověk, kope a cítím že je živý a mezi vypuzením shluku buněk. To bychom každý měsíc měli prolévat potoky slz, protože každé neoplodněné vajíčko při menstruaci by byl budoucí potencionální človíček, který teď umřel. Ženský nehysterčete.