Petro Neomi, ale nebylo to tím, že celá rodina byla větší a zhusta se o trápení podělila?
Třeba moje oblíbená světice je z 13 dětí, z nichž 5 zemřelo na španělskou chřipku. Čili jich ještě 8 zbylo a protloukli se po smrti rodičů i vlastním rodinným životem.

Jinak kůň, co má dost vozu s jedním pasažérem - to je právě to tajemství větší rodiny - jde to. Přijdou úspory z rozsahu a dospělí členové jsou více motivováni táhnout za jeden provaz, takže to jde snáz.

Ad starší matka plánovaně - možná právě proto jsi zažila takové hnusné bezčasí - myslím, že u mě (já jsem na dnešní poměry dost mladá matka) se to ze začátku svezlo na vlně dokončování studia a mladického elánu a pak už jsme byli prostě někde jinde za vlnou a řešili jiné problémy, i když možná to na mě ještě dolehne, až budu hledat/tvořit svojí práci. Nevím.

Ale říct, že jedno dítě miluješ nadevšecko a další by sis v žádném případě nenechala, to mi přijde fakt absurdní. Já bych se v takové situaci teda ze všeho nejvíc cítila ohrožená sebevraždou, protože bych se na to žijící nemohla podívat. A to bych jim oběma děsně prospěla, žejo.