Přidat odpověď
Aneko, to dítě se nenarodilo "pro mně" a "já ho mám" je nesmysl, to dítě se prostě narodilo, nebo nenarodilo a mně, jako matce přísluší tak možná zodpovědnost za to, aby se dožilo dospělosti ve zdraví v aspektech, které můžu ovlivnit. Nešťastné náhody, smůla a jiné věci se prostě dějí a nikdo mě nemůže hnát k zodpovědnosti za vlastní smrt s výjimkou sebevraždy.
Neoperuj tu pojmem sirota ve stylu Andersena a holčičky, škrtající sirčičky, aby se ohřála, sirota v dnešním pojetí bude pravděpodobně znamenat dítě, vyrůstající s otcem (když už se tedy matička v 45 či 50 letech hodlá odebírat na onem svět - mrkni taky na průměrný věk), bude ve styku se staršími sourozenci a možná mu tatík pořídí hodnou a milou macechu - což je dost možné, že nás podvědomě pěkně deptá. Hlady neumře, nějaký hadýrek se zajisté taky najde a je málo pravděpodobné, že otec by se zhroutil natolik, že by nebohou sirotu přestal ekonomicky zabezpečovat.
Kromě kupy smutku a slz by se zas až tak moc nestalo, navíc já nežiju s tím, že v příštích dnech bídně zhynu na zákeřnou nemoc, abych tomu přizpůsobovala svůj život. Jistěže se to může stát, ale kdo z nás se zodpovědně - řekněme od svých 35 připravuje na svou smrt? Nemluvě už o tom, že ty naše nebohé vysokoškoláky by to zasáhlo minimálně nemile taky, nejen robátka batolátka, školáčky a předškoláčky.
Předchozí