Jani, taky jsem nevěrná. Rozdíl je jen v tom, že ty už jsi dál, rozvádíš se a jak jsem pochopila, řekla jsi manželovi, že máš někoho jiného. Máš můj obdiv. Já to manželovi neřekla, i když ví, že se chystám odejít. Je pro mě hodně těžký udělat ten poslední krok, i když vím, že to zpátky nejde. Přešlapuju, jsem posera. Nevím, jak přesně tvoje manželství probíhalo, jak dlouho jsi vdaná. My jsme dlouho žili tak nějak vedle sebe, i když manžel to tak nevnímal nebo mu to vyhovovalo a já si pořád namlouvala, že bych měla být spokojená a co bych vlastně chtěla. Potřebovala jsem, aby se mnou trávil společný čas, ale nějak se nedařilo, vázla komunikace. Taky už jsem mohla být daleko dříve nevěrná, to může každý, nechtěla jsem, pořád jsem věřila, že se nějak přece musíme domluvit, že bude líp a snažila se. Jenže pak se objevil někdo třetí a nějak mě to dostalo. Je mi s ním dobře, povídáme si a já zjišťuju, že to může fungovat i jinak.
Jinak manžel není žádný asociál, pracuje, nepije, nebije mě, má koníčka, je velmi pracovitý a šikovný, i dárky k narozeninám i Vánocům jsem dostávala. Jen si dost vystačí sám, ani s dítětem čas moc netrávil. Jen "společně" v bytě.