Sněhulko, nelítali s tím po bytě, naopak já je musela honit (a musím dodnes), aby se vůbec napily. Měly to normálně na stole, při pití jsem jim dávala ruku pod bradu, aby se chytily případné nehody. Dneska si dvouleťák sám vyleze na židli a podá pití i z velké výšky. Nikdy s tím neměl tendenci běhat, prostě se napije a jde si hrát dál. Ale je pravda, že děti nikdy nebyly zvyklé na takové to permanentní upíjení z lahve třeba v kočárku, jaké vídám běžně kolem sebe. Byly dlouho kojené, takže do lahve nikdy čaj nebo vodu nedostaly.