Přidat odpověď
S mým odchodem na VŠ se cosi změnilo. Rodiče mi sice dále posílali peníze, normálně jsme komunikovali telefonem a občas jsem zajela za nima domů. Měla jsem tam stále svůj pokoj, své věci. Máma pokaždé uvařila, třeba i upekla, ale už to nebylo jako dřív. Jak jsem studovala, stále víc a víc jsem zůstávala v Praze, měla tu své přátelel, nakonec jsem se tu i vdala. Máma si pořídila nové dítě, chodí do práce a na mě kašle. Sice se přijela na každý svý vnouče podívat, když se narodila, přivezla jim dárky, koupila kočárek, fusak, dává jim dárky k vánocům, narozeninám a svátkům (třeba pošle peníze, protože nemá kdy dovézt dárek a kluci stejně všechno mají) a když je občasně (většinou služebně) v Praze, tak se staví a klukům přinese maličkost. Ale to je zřídka kdy. Chodila do práce, starala se o další dítě a o domácnost, a na mě se úplně vykašlala - už jsem neměla mámu. Když jsem jí to tuhle v Praze u kafe u nás doma vyčítala s tím, že to tak stejně vnímá i bratr (také vysokoškolák, studovali jsme spolu oba najednou v Praze), on tu také zůstal, moc se divila, že nás přeci oba držela na studiích a vydělávala pro nás peníze a starala se doma o to další dítě, ale řekněte, nemáte pocit, že takhle se dobrý mámy nechovají? Ty jsou tu přeci pro děti pořád, přeci mohla to svoje dítě dát někomu pohlídat a přijet za mnou a za mými dětmi častěji, určitě by si našla způsob, kdyby chtěla, takhle mám pocit, že s odchodem na VŠ jsem ztratila mámu, už se pak o mně nestarala, sobecky si žila svůj život, máte podobnou zkušenost?
Předchozí