No... já si myslím, že u mě je to extra těžký a radši sem kapitulovala, než bych čekala nemožný. Pro mě to musí být někdo nezatížený minulostí, protože já se odmítám plácat v problémech partnera typu "Mám se rozvést nebo ne". Zapomeň. Musí být dostatečně silný, aby ustál moje pokřivený vidění světa. Chlapský vidění. Všechno promýšlím racionálně, a né že bych nebyla romantik, ale klidně řeknu nahlas že "vztah dvou lidí je jenom o hormonech, cíl je splodit děti, rozšířit geny a zdarec, o tom to celý je." Nejsu křehká žena, co vzdychá, jak je boreček úžasný, protože umí zapnout internet. Nebudu ani celý dny šudlit domácnost, na to je mě škoda. Neklevetím s kámoškama o kvalitě laku na vlasy. Pindám o konspiračních teoriích a fyzikálních zákonech. Nechodím "s kolegyňkama" z práce na kafíčko. Chodím z kámošema z práce do barů. Mluvím sprostě. Snažím se být soběstačná a neprosím, aby mě někdo hýčkal. To málokterý chlap ustojí. Nikdo nechce Xenu - bojovnici. Takže to je pohled z druhé strany. Pokud se mě někdo snaží sbalit řečma typu "Ty máš hezký oči", směju se jak retard, případně doplním "Jasně, a de hlavně o oči. Celou noc na sebe můžem mrkat." Rozvod mě celkově změnil, nedokážu dělat naivní blbku. A teď mi řekněte, který chlap to ustojí. Kromě toho, že potřebuju ještě kus své svobody, potřebuju mít vedle sebe kdyžtak autoritu, které si budu vážit, a partnera, který bude tak férový, že obětuje kus svýho života, aby se o nás postaral.
Píšeš o šancích nalézt partnera. Pravděpodobně tady budou takový příspěvky, že ti praví nejsou, nebo je jich málo. Já to vidím jinak. Stalo se ze mě tvrďácký monstrum. Je to daň za svobodu, která je krásná, ale krutá zároveň. Jenomže pak ta křehkost a ženskost zmizí. Já to vidím z druhé strany. Nikdo nechce žít s pokaženým člověkem.
Je to jako když se říká, že je parchant člověk, kterej opustí někoho po nehodě, třeba někoho na vozíku. Ale už není vidět, že ten na vozíku se stal nesnesitelným, že se nesrovnal nikdy sám se sebou a terorizoval okolí.
To su já. Nemám moc co dát. Teď momentálně ne, jsem pokažená. Ten následek je nevratný.
Ono to ve finále vyzní, jako že nejsou chlapi, kteří by chtěli rozvedenou ženu s dětma. Ale je potřeba podívat se na druhou stranu. Sama sebe se ptám, pokud toho tolik po chlapovi chci, co mu můžu dát?