Fisperando,
já jsem možná taky pokřivená, ale nevidím důvod, proč bys měla být pro chlapy nepřijatelná. Když tak čtu ten tvůj popis, tak mi většina těch věcí připadá ok. Společného máme mnoho a přitom jsme hodně rozdílné. Vyrůstala jsem s bráchama a kamarádila se s klukama. I ve špitále jsem si víc pokecala z civilkářema nebo mužským personálem, než s kolegyněma. Když už jsem si s nějakou padla do noty, většinou to byly ženský tvrdý, hlavně ale k sobě. Na skejtu jsem jezdila líp, jak bráchové, učila jsem se hrát na bicí, zatímco mě brácha doprovázel na kytaru a nebo doma smažil palačinky Rozdělení rolí u nás moc nefungovalo, přišel okamžik, kdy jsme doma musel každý dělat, co bylo třeba. Na šudlení domácnosti je mě taky škoda, tak se doma střídáme. O laku na vlasy neklevetím s nikým, ale ani nepindám o konspiračních teoriích a fyzikálních zákonech. Nechodím "s kolegyňkama" z práce na kafíčko, ani s kolegama do do barů. K tomu musím dodat, že čím jsem starší, tím nalézám více žen, se kterýma se rozumím. A je jich plno - ovšem v mateřských centrech je nenalezneš.
Mluvím sprostě, ale nelíbí se mi to (ani u žen a ani u mužů). Bohužel takovou fungující náhražku poctivého "kurrrrva" jsem ještě nenašla. Taky se snažím být soběstačná a neprosit, aby mě někdo hýčkal, z toho zase vcházejí problémy s tchýní, která hýčká ráda.
Přesto jsem tvůj protipól, jelikož jsem ufňukaná a mohla bych dělat na funusech profesionální plačku. Stačí mi vidět, jak umírá Štrosmajer a jsem na kaši Budeš o dost tvrdší, ale i tak si myslím, že jsi křehká nádoba, co vypadá nerozbitně. Nebude to s tebou zase až tak ztracený, jen jsou ty události v tvém životě moc čerstvé. Já ti každopádně držim palce.
A zase sem napiš, jak se ti daří. Ráda tě čtu.