Projdi si některá starší témata tady :o). Ledacos jsme zde již probírali.

K Tvým otázkám:

1) Každý člověk je originál, prakticky u nikoho neprobíhá nemoc stejně, každý reaguje na jiná AD a jinak. Z vyplývá, že hodně bude záležet na Tobě, jak se k nemoci postavíš, zda dokážeš něco ve svém životě změnit tak, aby ses vyvarovala spouštěčů a deprese ti komplikovala život co nejméně.

2) „Budu brát léky do konce života?“ Možná. Možná ne. To nikdo předem nevím. Možná léky brát na čas přestaneš, bude to fungovat, a po nějaké době se k nim zase vrátíš. Každopádně to je ta nejmenší starost. Budeš brát, tak budeš. Na to si člověk snadno zvykne.
3) „Pomohou mi?“ To uvidíš. Každopádně, nebuď zklamaná, pokud ne. Většinou dost dlouho trvá, než člověk najde lék, který mu opravdu vyhovuje (a i to se může v průběhu nemoci měnit). Je třeba dobře si všímat všech změn, které se po nasazení léku objevily, hlavně pozor na vedlejší příznaky (může jich být celá řada - únava, nechuť k sexu, úzkost, přibývání na váze, neschopnost soustředění apod.). To se všechno musí vychytat, takže je třeba to neustále konzultovat s lékařem a nebát se lék změnit.

4) „Budu mít zase radost ze život?“ No, to je hodně složitá otázka. Možná, že takovou tu spontánní, přirozenou, už ne. Je třeba naučit si tu radost tak trošku umět navodit (o tom jsme zde polemizovali nedávno - zda to jde či nikoliv). Já jsem přesvědčen, že to, byť ne vždy a ne úplně snadno, jde. Není to sice nikdy úplně ono, ale pořád lepší než drátem do oka :o)

5) „Dokážu něco hezkého cítit“ - to určitě. I když to bude možná jenom takové malé teplíčko někde hluboko uvnitř. Ale i to stačí. Měj se ráda.