Děkuji no právě když jsem nablízku, je vše v pohodě, ale když máme návštěvu, nebo jsme na návštěvě, a on je sám s dětmi, tak dojde vždy k nějakému incidentu, (většinou si návštěvu neužiju - bud hostím, nebo je mi hloupé strávit celý čas návštěv s d+tmi a ne s dospěláky...), protože ( a to vlastně také nevím, zda dobře...) se mu snažím být v patách, nejsem typ maminky, která sedí na lavičce s nekterýma maminkama a nezajímá mě co ratolest dělá, nevadí mi, že musím za ním lítat, jen se bojím, že si bude myslet, že vše se dá řešit jen když někomu ublíží. Víc jak půl roku jsem se snažila řešit vše tak, že jsem mu vysvětlila, že ublížil, že má udělat "malá" později když mluvil, že se má omluvit, ale mám pocit, že se to míjí učinkem. Pouději, ale to trvalo tak měsíc ( nejsem zastáncem fyzických odplat - myslím, že násilí plodí zase jen násilí) jsem mu plácla přes ruku, ale nešlo mi to od srdce, a myslím, že dítě vycítí, když něco dospělák nedělá opravdově, takže se to dokonale míjelo učinkem, no a ted jsem zase ve fázi vysvětlování a omluv.