Tvoje máma je (byla) učitelka? Musela být skvělá.

Mně přijde hrozné takhle odsuzovat a škatulkovat po pár dnech ani ne sedmileté dítě. Ten kluk má ke svému chování jistě nějaké důvody, je s ním potřeba mluvit. Možná nemá žádnou poruchu, možná je to jen vzdor. Možná se mu paní učitelka "nelíbí", nebo je jen vystresovaný ze změny, z nového prostředí. Třeba ho nebaví úkoly, které dostává, protože mu přijdou pro prťata.
Náš syn třeba odmítal v matematice vybarvovat berušky, chtěl počítat. Vztekal se, že musí při čtení slabikovat, byl netrpělivý, když musel čekat na ostatní. Byl schopen zmačkat nepovedený úkol a hodit ho do koše. Žádnou diagnózu nemá potvrzenou, přestože nás školy neustále honily po vyšetřeních a byli jsme u různých psycholožek. Tímto neomlouvám synovo chování, ale kdo z nás může posoudit, co je vlastně "normální"? Možná je daleko normálnější umět prosadit svůj názor, než slepě poslechnout.

První třída je nápor na psychiku dítěte, každé to neunese v pohodě. A jsou děti, které se těžce smiřují s celou školní docházkou.