Spiklenče,
pokud znáš depresi, tak asi víš, že ty stavy vůbec žádnej "skutečnej důvod" mít nemusejí, a jsou proto prakticky neřešitelné. Není nutné vědět proč se cítí tak jak se cítí. to mu stejně nepomůže.
Podle všeho je to trvalejší stav, takové pesimistické nastavení, životní postoj.

Vůbec není lehké vedle takového člověka žít, můj muž to se mnou taky proto někdy vůbec nemá lehké. :-(

Takový člověk pak ví, že je spíše na obtíž svému okolí, a o to víc by mu chtěl "ulevit" tím, že odejde, zabije se.

A vůbec se nedivím, že se člověku kolikrát chce takovému depresákovi říct, "Tak to udělej".
Stejně to udělá, když bude chtít.

To svolení k tomu činu mi ale trochu přijde jako zoufalé vydírání a volání o pomoc.

Zajímalo by mě, jestli je ten manžel schopen vyhledat pomoc sám, nebo skutečně potřebuje dovléct k psychiatrovi.