Mám svojí rodinu, u rodičů 11 let nebydlím a můj otec si stále vyhrazuje právo mluvit mi do života, prezentovat svoje názory a upozorňovat mě na chyby, které podle něj dělám a jakmile se nezařídím tak, jak on řekl je zle, nemluví se mnou, chová se jak malé uražené děcko, mamka mu jen přitakává, nikdy by neřekla nic jiného než on, nemá vlastní názor, stejně tak mladší sestra. Jsem stále ta špatná, protože oni to se mnou myslí dobře a já jsem nevděčná, šílím z toho, nechci s nimi probírat věci, která náleží mě a mému manželovi, netoužím po jejich souhlasu, chci jen, aby mi přestali mluvit to života, aby si nechali své názory a hlavně svoje uražené reakce. Chci normálně svobodně dýchat.

Už to zašlo tak daleko, že jsem se po druhém porodu odstěhovala do jiného města, rodiče mi každý den volají a chtějí řešit co dělám, zjišťují jestli je o děti dobře postaráno, jestli jsem je vzala ven, co jsem jim oblékla, uvařila....., vyžadují po nás abychom tam jezdili na každý víkend, když neberu telefon nebo nepřijedu, tak hned vydírají.

Nechci dětem brát prarodiče, ale nehodlám skončit u psychiatra, poradíte mi někdo prosím.