Dášo, bohužel jsme si prošli něčím hodně podobným. "odešel" nám 4 letý rotvajler.
Měli jsme ho před synem , bylo to vlastně první dítě.

ve 3 letech si utrhnul vazy na koleni na zadní noze. Zaplatili jsme nákladnou operaci a následnou léčbu. Pak se zhoršila displazie kyčlí. a ze půl roku po operaci si utrhl vazy na druhé noze. bylo to strašný.
Mladý vitální pes plný síly v srdci, ale po 10 minutách běhu si musel lehnout, protože ho zadní nohy bolely tak, že neudělal ani krok.
Po nedělním výletu nebyl schopný doplazit se doma k misce se žrádlem.
A hlavně, když ho noby bolely, tak začal být agresivní.
Bylo to jedno z nejhorších období v mém životě. Doma roční dítě a takto zdravého/nemocného psa.
Řešila jsem to tenkrát s veterinářem několika dlouhými rozhovory... pomohla mi hodně věta "rozhodnutí je na vás. vždy vás někdo odsoudí. když necháte utratit psa, najdou se ti, co budou říkat že jste měli najít jiné řešení. když něco v návalu agresivity udělá dítěti, odsoudí vás jiní, že jste dali přednost dítěti před psem"
bylo to strašné. Jako bych zabíjela své vlastní dítě.
Je to už víc jak 5 let a stejně tu brečím když to píšu.