Ahoj holky, uplně vám rozumím. Taky jsem se strašně bála bydlet s tchýní, dělalo se mi až špatně od žaludku, když jsem na to pomyslela. Ale chci vás uklidnit že vše dobře dopadlo. Bylo by příliš optimistické říct, že spolu dobře vycházíme, ale soužití je v pohodě. Zaujaly jsme neutrální postoj. Bavíme se spolu jen věcně a o důležitých věcech a jinak si jdeme z cesty. Manžel si s maminkou povídá poměrně srdečně, takže se necítí nijak odstrčená, ale stíhá se pobavit i se mnou. Její názory na výchovu dětí nekomentuji a snažím se vždy jen naznačit, že já to dělám jinak. A kupodivu to zabírá. Vlastně stačí nechat pohozený recept na stole o tom jak se vaří maso s "mraženou zeleninou" a mám ušetřeno hodinové kázání, že mražená zelenina přece není zdravá a dobrá. Prostě druhý den to má náš syn k obědu (babčka hlídá)i bez diskuzí. Jasně, že se musí snažit obě strany, ale zatím to jde dobře. Třeba, když se připravíš na nejhorší, bude to nakonec i lepší. Držím palce. I.