FRUKTÓZA A GLUKÓZA

Patří mezi sacharidy – cukry, které ve výživě mají své nezastupitelné místo. Slouží jako hlavní zdroj energie. Až 60 % energie, kterou ze sebe vydáváme, pochází z přijatých cukrů.

Kde se vyskytují
Fruktóza a glukóza jsou jednoduché cukry. Skládají se z jedné stavební sacharidové jednotky, a proto je nazýváme monosacharidy. V potravě jsou typické svou sladkou chutí. Tělo je, na rozdíl od složitých sacharidů, lehce vstřebá. Tím se rychle dostávají do krevního řečiště a dokážou za krátký čas dodat tělu velké množství energie.
Fruktóza – ovocný cukr a glukóza – hroznový cukr tvoří část sacharidové dávky v ovoci. Ale většina fruktózy, kterou spotřebujeme v průběhu dne pochází z neovocných zdrojů. Největší podíl pochází ze sirupu, který se vyrábí z kukuřičného škrobu nebo sacharózy – řepného cukru. Obě suroviny se používají při zpracovaní různých potravinářských výrobků, nealkoholických nápojů, či v cukrovinkách. “Obyčejný cukr” – sacharóza je zdroj po jedné molekule fruktózy a glukózy.

Čím se liší fruktóza od glukózy?
Podstatný rozdíl je mezi schopností organismu je vstřebat a metabolizovat. Fruktóza se absorbuje v tenkém střevě rozdílným mechanismem než glukóza. Navíc její vstřebávání probíhá pomaleji. Na rozdíl od glukózy, hladina fruktózy v krvi nestimuluje vylučování inzulínu, což se považuje za pozitivní. Místem metabolismu obou cukrů jsou játra. Tady se mění a ukládají ve formě glykogenu. Ale tato přeměna je omezená, což není dobré. Totiž když přijímáme vysoké dávky fruktózy, poskytuje rozkladem glycerol – základní kámen pro syntézu tuků a následně podporuje jeho ukládaní.
Další problém při vysokých dávkách je špatná vstřebatelnost. Buňkám tenkého střeva chybí specifické přenašeče, a tak se většina fruktózy na rozdíl od glukózy nevstřebá. To způsobuje nadýmání, v horším případě průjem.
Glukóza představuje okamžitý zdroj energie a jako jediný zástupce sacharidů je neustálou součástí naší krve. Když jsou zásoby glykogenu v svalových a jaterních buňkách plné nebo je nárazově glukózy nadbytek, cukr se mění a ukládá do zásob ve formě podkožního tuku. Glukóza se využívá jako referenční látka na porovnání v tzv. Glykemickém indexu (víc viz v článku Glykemický index potravin).