Petro,
vidíš, tak třeba tohle s klidným srdcem oželím. I když je to určitě fajn.
Chybí mi spíš ten pocit, že se někdo postará a pomůže, když mi bude nejhůř. Třeba v tom směru, že neskončím pod mostem, až nebudu mít na nájem. Protože smrtí babičky prostě už nemám domov a žádný zázemí. I když to nebylo nikdy ideální, mohla jsem k ní kdykoli přijet a lehnout si na "svůj" gauč v kuchyni a dostala jsem najíst a napít.