Náš pes je taky rváč, tedy ne za cenu trofejí, jde mu o vyřešení hierarchických pozic. Takže se obvykle do sebe s protivníkem pustí, do toho já zařvu z plných plic "fuj" a zatím ¨prakticky vždy účastníci usoudili, že je tu ještě někdo nadřízenější, kdo jim takové šprinpunágle trpět nebude. Už se mi stalo, že jsem musela zajít dál, ale ruce mezi psy nedávám, ruce mě živí a na to prostě nezapomínám.

Pravdou je, že konfliktům se vyhýbám, můj pes poslechne, i když má protivníka takřka u nosu. Potíž je, že když neposlechne protivník, je kravina psa přivolávat, protože čím blíž bude u mně, tím důraznější bude jeho reakce, protože do toho všeho, začne chránit mě.
Ono někdy není od věci, jít od psů naopak dál, většina rozumných zvířat si neklade za cíl protivníka zabít.
Pravdou je, že poměrně selektuju, s jakými psy se těsněji míjíme, jsou plemena, vůči nimž mám prostě předsudky.