veroniko-neboj,neutrhne)..a nebo já už jsem možná zvyklá.Mě trhalo srdce,když byl nás na operaci ve třech měsících-s ledvinama...pak mi ho po třech dnech dovezli z jipky-trčelo z něho asi pět hadiček,dvě kapačky..všude drátků a pytlíků s krvavou močí...a takový m alý bobek-to mě rvalo srdce-do té doby než se na mě usmál...člověk si zvykne.takže nějaká mandle nás nemohla rozházet..v Olomouci,kde jsme blyi poprvé,tak ho dovezli a pak ještě smrkal na pokoji krev-ale na to přišla sestra..pak usnul ,probudil se a byl v pohodě-už málem lítali po chodbách...v Kroměříži,kde jsme byli podruhé i s trubičkama,tak tam ho vyvezli ze sálu už čistýho,"vysušenýho" a v pohodě..akorát mu pak bylo blbě a zvracel-to jsem byla moc ráda,že tam jsem s ním,protože jsme lítali zvracet i v noci,tak nevím,kdyby tam byl sám-měl tenkrát už osm,ale sami mi řekli,jestli tam chci s ním zůstat,že můžu