Mám dvě trpasličí pudlice, matku a dceru, matka je dost labilní, dcera je plašan, i ve dvanácti letech se chová jak štěně. Ale obě jsou výchovně celkem zvládnuté a ke štěkání se sice nechají vyprovokovat celkem snadno, ale také se poměrně snadno naučily povel "ticho". S oběma jsem běhala agility, vydržej dost, ale ta starší je taková trochu fajnovka, nešlape do louží, ven se jí také vždycky nechce a na výletech kdysi radši jezdila v kočárku (sama si vlezla do toho koše dole). Mladší se naopak vyválí v čemkoliv a je k neutahání....
Já mám pudlíky ráda pro jejich učenlivost a univerzálnost. Když z něj chceš gaučáka, bude spokojenej gaučák. Když chceš sportovce, bude sportovat.
Stříháme jednou za dva až tři měsíce, člověk to může zvládnout i sám, taky jsem to jednu dobu dělala. Jsou různé střihy, mně se třeba moc nelíbí ten "bambulový", ale te jsem už dávno neviděla...

Ještě mám malého špice a to je uňafánek proti pudlicím děsnej. A kříženec je zase skoro nevychovatelnej a na "ticho" prostě neslyší...ale to může být i tím, že se k nám dostal už poměrně starý.

Já jsem pro pudlíka....