Dala jsi pak za pravdu farari, ktery tvrdil, ze tam nepatris, ze tam opravdu nepatris?

Nicmene mam podobnou zkusenost. Jako neverici, ale hledajici jsem jako pubertak a adolescent chodila "do mladeze" a do sboru a take jsem mela pocit, ze mi obcas nekdo dava sezrat, ze tam vlastne nepatrim. Az mnohem pozdeji jsem dospela k tomu, ze u evangeliku, u kterych mam druhou cast rodiny, se citim tak nejak mnohem lepe. Farare jsem oslovila sama (po nedelni bohosluzbe), vysvetlila pohnutky ke krtu v tak dospelem veku, probehla priprava velmi neformalne, na vsechno bylo mozne se zeptat. Byly to pomerne osobni rozhovory a farar prijemne prekvapil, ze k nekterym vecem priznal pochybnosti ci volnejsi pristup, bylo mile, ze to neni chodici katechismus sam.