Zůstala bych u pohledného hodného přítele, milenec v takové situaci se málo kdy rozvede jen pro Tvoje krásné oči. Nemysli si, že po 2 letech každodenního soužití je možné vidět toho druhého člověka v růžových brýlích. Víš, jak vypadá po vyspání, že hází trenky do kouta, že mu smrdí po ránu z pusy, a tisíc dalších ne zrovna romantických, leč úžasně krásných věcí. Jo, milence můžeš vidět nyní růžově, je to nové, neokoukané, neochmatané, neznáš jeho horší stránky, tak si myslíš, že je to ten pan božský. A on vůbec být nemusí.
Co by jiné daly za toho pohledného a hodného pohodáře a hlavně bezdětného. Já pořád nechápu, a už jsem o tom chtěla zakládat téma, co ženské táhne k těm ženatým chlapům, co mají závazky jinde. Já bych se nemohla dělit o chlapa s nekým jiným, byť by to byly JEHO (ne moje) děti. Na to člověk musí mít dosti sebedestruknčí povahu. Pro mě byli vždycky ženatí a dětní chlapi zapovězené téma, a to naprosto bez výjimek. A vyplatilo se si počkat na toho pravého bezzávazkového.