Já jako dítě tábory a všechny podobné akce úplně milovala, dobu pionýra jsem už nezažila, takže jsem byla na skvělých malých táborech několikrát a nejhorší ze všeho pro mě byly prázdniny, které jsem proležela s mononukleózou a nesměla na tábor.

Syn je podobného rázu, letošní prázdniny byl na táboře s oddílem (14 dní), na fotbalovém soustředění (10 dní) a na tanečním táboře (14 dní), vždycky se domů vracel s tím, že chce jet okamžitě zpátky. Na škole v přírodě taky byl, byl i na školce v přírodě, jediné, kam jsem ho nedala, byla školka v přírodě, když mu byly 4 roky, ale to šíleně obrečel, doteď mě to mrzí, měla jsem ho tehdy poslat, když tak moc chtěl jet.