Moje rada odzkoušeno - obrnit se a přežít toto období , ale vážně, osobně jsem zjistil, že když to dcerka praktikovala (ideálně ráno při odbavení do školky na poslední chvíli ) tak jí to vydrželo pár vteřin, minutu nebo dvě... a pak normálně koexistovala, bohužel mně to připadalo jako věčnost (a nervy na pochodu) než jsem si náhodou jednou všiml vteřinovky na hodinách. Když jí to ale fakt vzalo, jediná šance (zablikal snad můj pud sebezáchovy o zdravý rozum ?) byla se jí věnovat, ukázat jí skutečný zájem o její existenci, osobu, nespěchat, zastavit se ... fakt "ztráta času" max.3 - 5 minut, max.. Od té doby jsme na to (tehdy ještě spolu) jako rodiče najely (ta stoprocentní pohoda dcery byla vždycky odměnou) a prosvištěli tímto obdobím parádně, bez šrámů na duši kohokoli z nás.
A když mně v zimě (venku sníh) oznámila že do školky půjde v bačkorkách a ani mírné výhružky nepomohly, vzpomněl jsem si na jeden výrok mé babičky - "nikdy jsem neslyšela, že by dítě dobrovolně umřelo hlady nebo si ublížilo" a řekl jsem si proč vlastně ne v bačkorkách do školky, boty jako boty, laskavost, úsměv a oznámení dcerce, že teda ano, že se na ní nezlobím a pro sebe, že jsem v životě vyzkoušel taky spoustu bejkáren a dostal se z toho .. a vyrazili s radostí do školky a do práce .... no nebudu zdržovat .... udělali jsme v pohodě v rozmluvě tak 4 kroky ve sněhu a "tatííí mě studějí nožičky ..." moje reakce " aha, je zima, sníh je studený, vydržíš do školky?", dcerka "ne, chtěla bych jiné botičky ..." - bez mého komentáře (nekomentovat to bylo vysilující) jsme s v pohodě a diskusi o sněhu a zimě vrátili... a od té doby si nejen, že boty brala téměř s předstihem, ale dokonce si nové boty začala v obchodě ráda zkoušet .... NEKECÁM!!! Děti jsou geniální !!!!