Divej, já dokážu sejmout kdekoho na dvě doby. Přesto mám pravidlo, nedělat scény před obecenstvem, to mi přijde hodně laciný. Nejlepší je otevřený konflikt, ale v soukromí. A to málokdo ustojí, a v tom mám navrch. Pokud se takový situace opakují, tak bych se s ní sešla... "máš se mnou ňákej problém? Proč. Musíme to řešit před ostatníma lidma, kterým to kazí náladu? Ležím ti v žaludku? Proč. Bojíš se mě? Proč. Je nutný aby ses ztrapňovala veřejně?" Případně dodat "Je mi líto, že máš tak nudný život, že se musíš bavit mnou."
Hotovo, zdarec, odcházím.
Pak už bych případně nereagovala vůbec na nic, co kde řekne, pro tyhle případy mám speciální obličej, zacílení zrakem na postiženou osobu, pohrdavý zdvižení koutku a "Hm." Jakože nudím se, přepnite to.