Já například nutím syna i přes jeho obrovský křik aspoň jednou denně ven, do přírody. Takže jestli jste minulý týden na Šumavě na Modravě v té krásné ladovské zimě potkali dítě, co křičí a pláče, že

"Šumava je vošklivá" a že "Chce do pokojíčku na počítač", pak je to můj tříleťák...

Ale jsem schopná ho ven vyvléct násilím a je mi jedno, jestli se mu to líbí,nebo ne. Doma ten čas totiž netráví zrovna produktivně, nebo ne všechen. Když si pěkně hraje s auty, s piánkem, dokonce když lítá a skáče a směje se tomu, blbne s bráchou, netlačím ho do ničeho.Když začne zapínat počítač (bohužel to umí od doby,kdy se postavil na nohy), okamžitě následuje oblíkání a jeho křik, že nechce ven...

Jinak odpověď je, že jsi popsala dva extrémy. Správně je něco mezi