anavel.. mě je 32 a znám takových spoustu.. většinou mají za manželky holky z vesnice, které mají pocit, že musí o manžela pečovat až do strhání... a nebo mám jednu kamarádku, kde manžel sice pomáhá o víkendu vaří a tak.. ale uklízí vlastně taky za trest...

já nějak balancuji furt na hraně... o děti i domácnost se starám víc já.. je to tím, že jsem na RD - tedy od pondělí vlastně na podpoře a ještě dva měsíce přes léto budu...
ale manžel když nejsem doma je schopný a ochotný se o děti postarat, poslední dobou i dost pomáhá.. úklidem to je horší, má jinou hranici bordelu.. takže vysávám prakticky jen já.. on jen občas o víkendu na vyžádání - ale třeba nádobí, co se nemeje v myčce, myje prakticky výhradně on. Prádlo je zase v mojí režii, ikdyž poslední dobou občas i vyžehlí.
Já balancuju na hraně, že si o pomoc musím říkat (což mi je proti srsti, dospělý chlap by snad měl vidět, že je potřeba vysypat koš, uklidit.. prádlo atd.. - to zase mám zafixované z mé původní rodiny, kdy nás tím otec doslova prudil, všechno musel mít perfektní. Ale když manželovi řeknu, tak to udělá, co je potřeba a když jsem třeba s nejmladším v nemocnici.. tak se o děti dokáže postarat se vším všudy.
Od září je bude nejen do školky vodit ale i vypravovat, protože bysme to jinak nestíhali.. tak jsem na to zvědavá, ne že by to nedali, ale budou muset trošku potrénovat :D všichni