Podstata není ta práce samotná, ale pocit, že jsem k něčemu. Pokud jsem na pracáku a někdo jiný se ke mně chová jako k onuci jen z tohoto důvodu, je získání práce cestou ven. Dokážu si sama sobě, že nejsem onuce(byť jsem nikdy nebyla, ale bylo takto na mne nahlíženo) a začnu pracovat opět na svém JÁ.
Mně práce neodvádí od ničeho, pracuji tak, aby tomu tak nebylo. Já věřím, že se k ní takto chovají a věřím, že nedokáže být se sebou spokojená, pokud to hlavní neklapne.

Není podtatné pracovat tak, že budu upřednostňovat kariéru. Podstatné je vědět, že pracovat mohu, mám kde a mám možnost pracovat dle svého vzdělání či touhy. Pokud mi někdo bude předhazovat, že jsem je pucflek, těžko mohu mít sebevědomí na výši. A je jedno, jak potřebná jsem doma(třeba) Samozřejmě v případě, kdy nechci být doma dobrovolně, což není případ Manky, jinak by si nestěžovala.