Vaiteo,

jeden z důvodů, proč bych chtěla někam zavřít. Byla by jistota, že mi nikdo nic nepřinese. Doma jsem zásobovač já, takže nakoupeno je vždy, aby ostatní hlady neumírali. Jinak ano, šlo by, abych nenakupovala, ale pak se děti budou živit tím, co si koupí samy a bohužel, já mám děti neideální a neuvědomnělé, takže brambůrky a kola to jistí . V lepším případě se budou živit jen pečivem.

Kdybych byla někde zavřená, koupit si něco mě ani nenapadne, na to jsem moc velký škrt...bylo by to o tolik snadnější...plus opravdu myslet jen na to, abych chodila tam, kam mám, cvičit...i plavat bych se asi ukecala (jsem hodně špatný plavec)....jen sama za sebe a pro sebe....Toho prostě doma dosáhnout nedokážu.

Jinak mám poměrně nedávnou zkušenost...měla jsem problém s kolenem, samozřejmě, že každého napadla nejdřív artróza a pak důsledek obezity, ale sláva místním doktorům, nedávali mi to nijak sežrat, což třeba moje mamka pocítila vždy, takže později už prostě k doktorům nechodila, i když šlo skoro o život (slepák apod.)....ale ne, koleno nebolelo, protože jsem tlustá, byl to následek nějakého staršího zranění, nějaká vychlípenina, od odstranění nemám problém...ale nejdřív to zkoušeli rozhýbat rehabilitací...a rehabilitační sestra na mě tedy koukala dost s despektem, dávala mi pokyny, ale bylo na ní vidět, že mi nevěří, že je dodržím...a byla strašně překvapená, když jsem za pár dnů přišla v úplně jiném stavu a konečně se mnou začala jednat jako s někým, kdo pomoc nejen potřebuje, ale je ochotný pro to něco udělat...

Jenže s tím kolenem to bylo dost snadné....

Mimochodem, výtah nemáme, jen třípatrový dům a denně ty schody nahoru a dolů chodím nespočtukrát.