Katko,
myslím, nemyslím, prostě se to děje. A v tomhle je úplně jedno, jestli je to mámy nebo táty. Prostě pokud toho není dost pro všechny, téměř vždy se najde někdo, kdo to nevydrží. A já nevím, jak jinde, ale u nás zjistit, kdo to byl a tedy koho potrestat, je skoro nemožné. Tohle jsme tedy vyřešili kamerou, ale pak zase řešíme, že někdo někoho na něco zneužije. Jako že dvojčata si pro něco pošlou tu nejmladší...ta se brání, tak jí třeba namluví, že jsem to nebo ono dovolila, nebo použijou násilí (ono stačí vyhrožování, že s nimi nebude moct jít do školy nebo ze školy apod.). Prostě jak člověk není chvíli doma a "malá" se nemá o koho opřít, tak na ni najdou nějakou páku .
Víš, moc bych chtěla mít hodné a bezproblémové děti, jako ještě donedávna byly...ale nemám. A musím do všeho, co dělám, zahrnout to, že takové nejsou. Včetně toho, že ten, kdo jejich průšvihy snáší nejhůř, jsem zase já. Upřímně, nějaký ten sežraný cottage je ve výsledku to nejmenší, co mě momentálně "pálí".