Valkýro nalepím to na tebe, ale je to pro Delete a jiné, než tu diskusi někdo smaže, i když by to byla škoda, pokud by sama Delete nechtěla.
Delete, něčím podobným jsem si prošla, a nevěděla jsem s kým bych to měla řešit, na rodinu jsem se i obracela, ale moc mě nikdo nechápal, co jsem se jim vlastně snažila říct, naopak mě to spíš zraňovalo, asi to i mysleli dobře, ale v tu chvíli jsem potřebovala slyšet něco jinýho. Nechápala jsem, že můžu cítit něco tak zoufalýho a všichni okolo jsou vysmátý a pak jsem se i zastavovala před psychiatrií, aby mně někdo už napsal prášky, abych byla norm. mámou pro své děti, ale neodvážila jsem se. Neodvážila jsem se ani napsat sem na server, takový jsem srab, ale četla jsem a najednou tady holky některé popisovaly, co jsem cítila a to mi pomohlo asi nejvíc. Taky mě to čtení tady dokopalo k přečtení si o syndromu vyhoření a najednou mi došlo, že jsem vyhořela jako matka, i jako učitelka. Jde mi o to, že než mazat diskusi, třeba pro někoho je to neskutečně důležité si o tom přečíst, aby věděl, že v tom neni sám.
Já jsem se z toho dostala bez prášků a myslím, že jsem ani v depresi nebyla jen ve stresu z toho, abych byla dobrá na všech frontách. A to nešlo, někde jsem musela polevit.
A dnes jsou mí 3 kluci v pohodě (dokonce nejsou strašný, naopak jsou moc moc super) a pak jsem i já, nebo spíš naopak. A energie mám zas na rozdávání.
Tobě přeju sílu, sílu se z toho dostat