zavinout - ano, to také pomůže. A dál - nechat vyřvat - ale za určitých podmínek. Já to např. po nemoci - kdy neusínal sám a bylo potřeba syna znovu zvykat na usínání beze mne praktikovala dle návodu knížky Miriam Stoppard takto:
- syna jsem položila do postýlky, přikryla, pohladila po tváři, a příjemným hlasem řekla třeba hezky spinkej.. a odešla... cca po 2 minutách řevu jsem:
- syna znovu položila v postýlce, přikryla, pohladila po tváři...... atd. atd. po dalších 3 minutách řevu jsem :
- syna znovu položila... a pokaždé jsem čekala o 1 minutu déle..
Je nutné sama psychicky vydržet a hlasem opravdu konejšivým a ne lítostivým! dítě "pozdravit"..
Trvalo mi to vždy cca 3 - 5 dní, co takhle kluci brečeli, ale naučili se, že je jim příjemnější usínat sami, že je svou přítomností vlastně ruším.. Přitom věděli, že jsem na blízku a nemusejí mít strach, že bych byla daleko.. Vždy jsem musela dodržovat rituál - položit do postýlky, pohladit, pozravit...