Mě hrozně chybí podniky určitého typu, snadno k nalezení porůznu po Balkáně.

Jedna místnost - většinou umělohmotné židličky nebo vyřazené školní židle, umakartové stolečky a igelitové ubrusy, jasně, ale to není to podstatné. Pult, v něm pár vaniček s hotovkami typu plněné papriky, guláš, zapečené fazole. Recepty klasické balkánské, u nás bohužel aby pohledal (neboť tzv. tradiční česká kuchyně se dnes vlastně skládá z české "číny", smažáku a kuřecích prsou na minutku - opravte mne). Jsou to jídla chutná, levná, kvalitní a sytá. Na Balkáně není extra lacino, něco v poměru kvalita x cena tam bude příznivější než u nás díky tomu, že bývá časté, že jeden podnik tam jateční zvířata současně chová, poráží a zpracovává. Pracovní síla je tam levnější a tlak na zisk nižší, podniky taky často nebývají v nájmu, ale ve vlastním. Ale je tohle to klíčové?

Řekl bych, že není. Je doba oběda, jeden má hlad, zajde sem, mrkne do várnice - tohle si dám, dostane na talíř kopec, k tomu pečivo, skleničku, aby si natočil z kohoutku (pivo nebo limču si může přikoupit), sedne si, naháže to do sebe, chvíli se blaženě rozvalí, k tomu si dá dobrý kafe, případně i se zákuskem. Tohle u nás tak trochu suplují vietnamské jídelny, jenže to je pro našince, co se chutí týče, pořád přece jenom trochu exotika.

Jinak se u nás prostě hraje na "restaurace". Říkám "hraje" a taky to tak myslím. Vzorem je ideální restaurace, kam se chodí s dámou na večeři. Ale tolik lidí s plnou peněženkou tudy nechodí, takže se udělá kulisa, různě se to načančá, vymyslí prima název, do kuchyně nakoupěj polotovary a jede se. Takže ve výsledku se člověk chce najíst, musí přebírat jídelní lístek, většina názvů mu houbeles řekne, musí spoléhat na instinkt a naději, co umírá poslední, instinkt zavelí tohle, ale tohle teď už není (i jiní mají své instinkty), tohle je, ale - než to přinesou, pak je to něco z něčeho nějak shňácaný, vokořeněný, pořádně vosolený a na to, co tam člověk, kterej se chtěl akorát najíst, ne stolovat, drahý a stojí to čas, tudíž příště prostě instinkt zavelí "do mekáče". To, co spoustu českých restaurací drží při životě, je točený pivo. Nebejt piva, pes by po nich neštěk.